Už opravdu dlouhou dobu pokukuji po různých mystery boxech určených pro psíky. V Čechách jich zatím moc k dostání nebylo a tak jsem spíše koukala po těch zahraničních, pak se ale objevila zpráva, že eshop spokojenypes.cz chystá své vlastní boxy – SPOKOBOXy…takže jsem samozřejmě neodolala…

Upřímně, s objednáním jsem přeci jen trochu váhala, ne kvůli ceně, ale proto, že jsem se bála, že v něm bude hodně pamlsků a ňamek, které nebudu moct Mojovi dát (jelikož se v minulosti potýkal se zažívacími problémy a většinou jim předcházela konzumace vepřových a uzených dobrot) a že tak budu nucena celý box rozdat a Mojo z něj nebude mít vůbec nic. Ale přeci jen jsem si říkala, že to alespoň jednou zkusím a uvidíme.

V boxíku dostanete vlastnoručně podepsaný dopis (z kterého jsem pochopila, že jej bude každý měsíc psát jiný člen týmu Spokojeného psa, což mi přijde hodně sympatické :) ), ve kterém máte menší povídání o boxíku, ale především také seznam a popisek všeho, co se v boxu nachází. Údajně by se jednotlivé boxy měly maličko lišit, takže pokud vy jste našli v tom svém něco jiného, pak to byl účel. Každopádně mé modlitby byly vyslyšeny a já v tom našem našla pouze a jen dvě věci, které jsem si neriskla Mojovi dát, z čehož jsem měla velkou radost :D .

Co bude asi čecháčkům nejvíce podezřelé, je cena. Za box totiž zaplatíte 499,- Kč (což je mimochodem moc hezká cena), ačkoli, jak se dočtete v přiloženém dopise, celková cena jednotlivých produktů je 883,- Kč. Podezřelé že? Já tento fakt asi nejvíce přikládám velkoobchodním cenám, které se přeci jen poněkud liší od těch, za které byste si produkty koupili v obchodě. Ovšem v těchto kruzích se nepohybuji, takže je to pouze a jen moje domněnka, a upřímně, i kdyby v tom byl jakýkoli marketingový tah, mě se cena líbí, tak proč se v tom šťourat že? :D

Ale teď už k samotnému boxu. Samotná krabice je jakýsi šuplík, má moc hezký design, takže ji můžete nadále používat jako krabici na pamlsky (jak nám radí v dopise vrchní psí marketér Tomáš :D ) nebo na hračky, tréninkové pomůcky, či cokoli jiného, což je opět super nápad, není to prostě jen kartonová krabice, kterou vezmete a vyhodíte. Jde vidět, že se i nad tímto bezvýznamným detailem někdo zamyslel. No a co jsme tedy s Mojem našli uvnitř?

Něco praktického

Jako první bych vypíchla ty praktické věci, kterými jsou svítící obojek Dog Fantasy a rulička sáčků na psí exkrementy šetrné k životnímu prostředí. Obojek jsme dostali v oranžové barvě ve velikosti M/L, tedy 70cm. Ovšem velikost je nastavitelná, takže lze zmenšit i na malé psíky, jednoduše silikon ustřihnete, kde potřebujete, a je to. Obojek je nabíjen přes USB kabel, který dostanete spolu s obojkem, a má 3 režimy svícení – rychlé a pomalé blikání, a stálé svícení. Výrobce udává, že viditelnost obojku je až 500m a že je voděodolný. Tento obojek už jeden máme, v zelené barvě, a zatím jsem na něm nenašla jedinou chybu (jen asi u dlouhosrstých psů je trošku problém, že jej překrývají chlupy, ale viditelný je i přes ně…alespoň u Moja ano). Každopádně je to jedna z věcí, nad kterou se někdo očividně zamyslel, přeci jen, zima je už tady, dny se krátí a tak je svítící obojek super bezpečnostní prvek na venčení a prochajdy.

Může se to zdát poněkud podivné, ale radost jsem měla i z pytlíků na bobky a to z jednoho důvodu, nejsou to totiž takové ty obyč pytlíky, které koupíte za pár korun na každém rohu. Toto jsou pytlíky od značky Earth Rated, a jsou rozložitelné. Výrobce udává, že veškerý odpad, který vznikne při výrobě, je recyklován a znovu použit, recyklované jsou i obalové materiály, ve kterých jsou sáčky prodávány. Mimo jiné jsou sáčky ještě navíc parfémované, v tomto případě levandulí. Zkrátka výrobek pro opravdového nadšence do ekologie.

Hračky

Teď k těm (pro psíky) příjemnějším záležitostem – hračkám, v boxu najdete hned dvě. Z první jsem měla docela radost a tak trochu jsem jí očekávala, Mojo už mé nadšení zas tolik nesdílel. A tou hračkou není nic jiného než frisbee disk s logem Spokojeného psa. Jak už jsem psala, celkem jsem očekávala, že v prvním boxu najdu právě toto frisbeečko, jelikož to je podle mě, taková chlouba tohoto obchodu. Jedná se o disky Fastback od výrobce Wham-O, což jsou nejen disky, které jsou vyrobeny právě pro psy, tudíž jsou naprosto bezpečné (ne, jako takové ty disky z levného plastu, které se roztříští na ostré kousky, když je trochu ohnete), a vedle toho také splňují nároky oficiálních soutěží v dogfrisbee disciplínách.

Z další hračky už Mou radost měl, obrovskou radost – z pískací činky. Asi by mu bylo úplně jedno, jaký tvar hračka má, hlavně že píská! Tato je navíc z pevnějšího materiálu, ale i tak se mu ji povedlo po nějaké době prokousnout (no hold je to psíče šikovné :D ), ovšem i přes menší díru hračka stále píská, takže za mě (a i za Moja) spokojenost.

Něco na zub

Jako první zde máme sušená kuřecí prsa od značky Dokas. S touto značkou a těmito pamlsky se setkávám poprvé, takže jsem moc ráda, že se v boxu našly i nějaké novinky na ozkoušení. Jedná se o sušená kuřecí prsa doplněná o minerální látky. Konzistencí mi hodně připomínají masa sušená mrazem (bohužel se mi nikde nepovedlo zjistit, zda i tyto jsou sušené mrazem), v případě potřeby jdou celkem snadno natrhat na poloviny, případně třetiny, takže na trénink ideální.

Dr. Animal SportLine | jehněčí
Jako druhé pamlsky jsme v boxu dostali Dr. Animal SportLine s jehněčím masem. Upřímně, tyto pamlsky jsou pro mě taktéž novinka, takže další bod pro Spokobox. Obsahují 60% masa v čerstvém stavu, což je, řekla bych, vcelku nadprůměr na pamlsky (samozřejmě pokud nepočítáme sušená masa, tam je to asi jasné :) ). Velikostně mi naprosto vyhovují – vysypu do pamlskovníku a hotovo (ať žije lenost :D ). Konzistencí jsou tvrdší, nedrolí se a nejsou nijak nepříjemně cítit.



Marp snack | jehněčí
Tyto pamlsky jsou podle mě ty nejslabší, obsahují 49% masa a masových produktů, z čehož jsou 4% jehněčí, což pro mě není úplně sympatický popis složení. Nemám totiž ráda, když ve složení čehokoli výrobce popravdě nenapíše, co tam je – za prvé maso a masové produkty? Hmm…a krásné, že 4% jsou jehněčí a podle toho je dané, že pamlsky jsou jehněčí, ačkoli dle složení je v nich více tapioky…a také brambor. Podobně jako složení, na tom není ideálně ani jejich odér, který není úplně příjemný. Ovšem, ať nejsem přespříliš kritická, není to žádná tragédie (ono najít fajn pamlsky může být vcelku oříšek). Mají tvar kostiček a velikostně jsou naprosto ideální na trénink, jdou případně přelomit na půl, takže v tomto ohledu super.


Šunková kost Mediterranean
Toto je bohužel jedna z věcí, které jsem se Mojovi neodvážila dát, a že mě to v tomto případě hodně mrzelo. Jedná se o vepřovou kost s masem, včetně kloubu. Je sušená, takže se nemusíte bát, že by psíkovi způsobila nějaké zdravotní problémy. Je mi vážně líto, že tuhle kost Mou nemohl ochutnat, protože vypadá vážně chutně. Každopádně nepřišla vniveč, putovala ke smečce kóliáků mé kamarádky, kteří si určitě pošmákli.

Konzervy Calibra | hovězí s mrkví a olivovým olejem & krůta s kuřečími srdíčky a olivovým olejem
Poslední jedlou částí spokoboxu jsou dvě konzervy českého výrobce Calibra, jedna s hovězím masem a mrkví, druhá s krůtou a kuřecími srdíčky. Hovězí opět putovala smečce kóliáků, ovšem krůtí už putovala do misky panu Mojovi. Hned jak jsem konzervu otevřela, začal se sápat na linku, což běžně nedělá. A musím uznat, že konzerva voní opravdu hezky. Konzistencí bych jí přirovnala k paštice s kousky kuřecích srdíček. A jak dobře voní, tak očividně i dobře chutná, protože z misky zmizela během okamžiku a pan Mou následně předvedl i svůj rituál blaženosti, který předvádí vždy, když sní něco moc dobrého, takže 10/10 Mojů doporučuje.

Něco pro radost

Na boxu jde vidět, že o něm jako o celku někdo skutečně přemýšlel, že i produkty nebyly vybírány stylem: „Hm, napíšeme si produkty na papírky a budeme je tahat z klobouku, jupí!“ Líbí se mi, že v něm najdete vícero kategorií kvality, ale na druhou stranu zde nenajdete produkty z té nejnižší kvalitativní kategorie. Z čehož usuzuji, že se nesnaží box nacpat co nejvíce produkty, na úkor jejich kvality. Za což mají u mě palec nahoru.

Asi hádáte, že jsem se Spokoboxem naprosto spokojená. Vlastně mě nenapadá ani moc věcí, které bych mu vytkla (veškeré mé připomínky by byly spíše nápady na obsah dalších a dalších boxíků). Co více říct? Asi jen že už mám objednaný i prosincový Spokobox a jsem velmi zvědavá, co s Mojem najdeme v něm. 

Před nějakou dobou se mi ozvala paní Lucie z eshopu Všepropejska.cz s návrhem na spolupráci. Ovšem vzhledem k tomu, že se tento eshop specializuje spíše na malé psíky, což Mojo určitě není, přišla jsem nakonec s návrhem, že bych mohla vybrat nějaké věci pro pejsky z azylu Handipet Rescue a otestovat je právě s nimi. Tento můj nápad byl s radostí schválen a tak se šlo vybírat…

Psala jsem Janě, která se o psíky v azylu stará, co je tak nejvíce potřeba, zda mám nakoupit postroje, hračky, nějaké šampony, nebo třeba motýlky či kravaty na focení do inzerce. Bylo mi řečeno, že nejvíce jsou potřeba postroje a vodítka, jelikož v nich většinou psíci odchází do nových domovů. Byla jsem ráda, že volba padla právě na postroje, jelikož já sama jsem velkým příznivcem postrojů.

Nakonec jsem vybrala tři nylonové postroje, jeden klasický a dva se zapínáním na zádech. Postroje mají oproti obojkům obrovskou výhodu – pokud pes táhne, což táhne asi většina psů, tak rozkládá tah rovnoměrně na hrudník psa, ne na krk. Častý tlak vyvíjený na krk psa totiž může způsobit vážné zdravotní problémy, proto pokud váš psík nemá úplně zvládnutou chůzi na vodítku, určitě mu taky pořiďte dobře padnoucí postroj.

Bohužel, domluvit návštěvu azylu nebyla úplně snadná věc, jelikož díky mé práci mám jediný volný víkend v měsíci, ale nakonec jsme přeci jen nějaký termín našly a tak jsme s kamarádkou vyrazily směr Handipet. Časné listopadové počasí nebylo úplně dvakrát ideální na focení, ovšem nepršelo, takže se zbytkem si poradil starý dobrý kamarád Photoshop. Když jsme dorazily do Handipetu, ukázala jsem Janě vybrané postroje, a ta nám následně vrazila tři vhodné modelky a šlo se venčit, fotit a testovat.

Michelle a černý nylonový postroj Classic 

Michelle je s největší pravděpodobností německý pinč, možná jeho kříženec. Bohužel s lidmi asi nemá zatím úplně ideální zkušenosti, ačkoli to na ní nejde absolutně znát. S námi se okamžitě skamarádila a neměla s námi nejmenší problém. Svému předchozímu majiteli se totiž z nějakého důvodu přestala hodit a tak se jí snažil co nejrychleji zbavit. A tak přišla do Handipetu. Podvyživená a s těžkou separační úzkostí. Je to nesmírně akční a nadšený psík, který by podle mě byl naprosto skvělý na psí sporty, takže pokud jste aktivní, třeba čeká právě na vás.

Michelle s námi otestovala černý nylonový postroj Classic. Jedná se o tzv. rychlozapínací postroj – jednoduše psíkovi provlečete přední packy a postroj zapnete na zádech. Oproti obojku tedy není o moc složitější či náročnější jej psíkovi nandat. Postroj je vyroben z pevného nylonu a zapínání je na klasický plastový trojzubec. Velikost je nastavitelná, takže je zde velmi malá šance, že by psíkovi neseděl. Vybrala jsem neutrální (a mě velmi blízkou) černou barvu, ovšem k dostání je také v růžové, tyrkysové, červené a hnědé barvě. Postroj ve střední velikosti, tedy pro psíky s obvodem hrudníku 32 – 48 cm, stojí 175,- Kč.

Cookie alias Kukučka a barevný postroj Color

Kukučka aneb paní Budha (Budha proto, že kam jí posadíte, tam sedí…jako socha…a vzhledem k její tělesné konstituci vypadá trochu jako Budha :D ) je čivavka, možná s něčím nakřížená. Do azylu se dostala z množírny, kde jak jinak sloužila jako stroj na štěňata. V azylu již podstoupila operaci patel a momentálně je k adopci a čeká na ten pravý domov.

Cookie testovala postroj, který byl od začátku můj favorit, jelikož je krásně vzorovaný a barevný. Stejně jako u předchozího postroje, se jedná o rychlozapínací postroj, ovšem tento je vyrobený z jemnějšího a na dotyk příjemnějšího nylonu. Bohužel je momentálně dostupný jen v jedné velikosti a to pro psíky s obvodem hrudi 30 – 45 cm, za 169,- Kč.

Myškin a modrý postroj Standard

Myškin je z fenek jediná, která není k adopci, jelikož její paničkou je Jana. Je to fenečka, která byla zachráněna z rómské osady a jediná z celého vrhu štěňat přežila. S Myškin bylo focení nejnáročnější, jelikož jí zajímalo všechno okolo, jen ne pamlsky či hračky. Takže jsem ráda, že se alespoň nějaké fotky povedly.

Postroj je od stejného výrobce, jako postroj testovaný Michelle, takže je ze stejného pevného nylonu a je dostupný ve stejných barvách. Stejně tak je velikostně nastavitelný, takže je vhodný i pro štěňátka, která jej unosí i po dobu růstu. Tento typ postroje bych doporučila asi všem, na každodenní nošení, venčení, procházky apod. Nejmenší velikost, tj. pro psy s obvodem hrudníku 22 – 34 cm stojí 149,- Kč.



Spolu s postroji jsem vybrala ještě dvě hračky, bohužel ani jedna z feneček o hračky jaksi nejevila zájem - Budha by se musela hýbat, což bylo nežádoucí. Myškin nejevila zájem ani o pamlsky. A Michelle? Ta jevila zájem o všechno, ale bohužel věděla, že máme v kapse tenisák a ten je pro ní top hračkou, takže nějaká pískací kachna nebo přetahovadlo? Silný nezájem. Zvlášť když jsme ještě šustily pytlíkem s piškůtkama. Zkusila jsem tedy kachnu vzít Mojovi, aby jí otestoval on, jelikož on miluje pískací hračky a ten z ní byl nadšený. Byl schopný s ní dlouhé minuty ležet a pískat si s pískátkem. Očividně se mu hodně zalíbila, jelikož je i po několika dnech stále vcelku, což je u něj znamením oblíbenosti (když se mu nějaká hračka nelíbí, nevydrží ani den :D ).

Postroje jsem se snažila vybírat především ekonomicky, hleděla jsem hlavně na cenu, než na barvičky či vzory (k mému štěstí byl za příznivou cenu i barevný postroj, který testovala Cookie, který jsem vybrala jako první). Každý z postrojů pořídíte do 200,- Kč, což je skvělá cena (v tomto ohledu docela závidím lidem s malými psíky, u postroje na borderku se mi o takové ceně může leda tak zdát :D ). Myškin i Michelle na vodítkách poměrně táhly, ale postroje jim nijak nepřekážely, netlačily na krk, ani jim nebránily v pohybu. Postroje můžu rozhodně doporučit, stejně tak i nákup na Všepropejska.cz (sortiment postrojů najdete ZDE). Pro majitele malých psíků mají rozsáhlý sortiment ozdobných obojků, oblečků, pelíšků, tašek a všeho možného.

Moc děkuji Lucii a eshopu Všepropejska.cz za postroje a hračky pro psíky z azylu Handipet Rescue. Jsem moc ráda, že se jim tento můj nápad tolik líbil a že jsme tak mohli spojit příjemné s užitečným. Také moc děkuji Michelle, Cookie a Myškin, že s námi tak nadšeně (alespoň v případě Michelle) postroje otestovaly. 

Pokud se vám zalíbila některá z psích slečen, zde najdete veškeré informace a kontakty - Handipet Rescue web či facebook Handipet Rescue

Před více jak rokem jsme pro vás s Mojem, díky stránce blogerky.cz, testovali hrablo FURminator, a tak když se letos objevila další výzva, tentokrát s novým FURminatorem FURflex, tak jsem neváhala a přihlásila se znovu. Tak se pojďme společně na tuto novinku podívat…

 Když se podíváte na klasický FURminator (recenzi si můžete přečíst ZDE) a nový FURflex, asi vás napadne, jaký je mezi nimi rozdíl? Ten zásadní rozdíl je ten, že FURflex využívá technologii výměnných hlavic - zakoupíte si tedy rukojeť a k té si pak můžete dokoupit výměnné hlavice, které potřebujete. Máte doma maličkého a obřího psíka? Potřebujete na úpravu srsti vašeho parťáka několik hřebenů a kartáčů najednou? Není problém, to vše můžete vyřešit právě díky hlavicím FURflex. K dostání jsou jak všechna vyčesávací hrabla, jako u klasického FURminatoru, tak i ostatní dostupné nástroje na úpravu srsti, jako např. kartáčové hlavy či hlavy na sběr chlupů. Tím pádem nemusíte zbytečně kupovat celá hrabla či kartáče, ale dokupujete si už jen výměnné hlavice, což možná ocení i vaše peněženka; např. námi testované hrablo FURminator medium stojí přes 600,- Kč, výměnná hlavice medium přes 400,- Kč.


Stejně jako FURminator, ani FURflex nijak nepoškozuje ani neřeže srst, skvěle vyčesává podsadu (což znamená, že konkrétně hrabla nejsou vhodná pro psíky bez podsady) a pravidelným používáním pomáhá omezit línání. Ovšem i tak musím upozornit, abyste i s FURflexem byli opatrní a nevyvíjeli příliš velký tlak při vyčesávání, sice sám o sobě kůži ani srst nenarušuje, ovšem hrana hrabla je vyrobena z nerezové oceli, proto je opatrnost potřeba, zkrátka není to jako takové ty klasické kartáče, jejichž štětinky se pod tlakem jednoduše ohnou.


Na testování jsem dostala verzi FURflexu pro středně velké psy a na všechny druhy srsti, můžete jej tedy využít, jak pro dlouhosrsté psíky, tak i pro krátkosrsté. Oproti FURminatoru je hrana FURflexu mírně zahnutá a hustota jednotlivých zubů je menší, možná proto mi přišlo vyčesávání malinko svižnější a hrablo se tolik nezadrhávalo a lépe procházelo srstí. Oproti FURminatoru má na vrchní straně prohlubeň, díky které se mě osobně hrablo lépe drží. U FURflexu již nedostanete ochrannou lištičku na hranu hrabla jako tomu je u FURminatoru, což nepovažuji za nic negativního – je to přeci jen kus plastíku, který dříve či později stejně ztratíte.


S FURflexem se pracuje prakticky stejně jako s klasickým FURminatorem. Když jsem ho vzala poprvé do ruky a chtěla přidělat hlavici na rukojeť, myslela jsem, že jsem měla štěstí a dostala rozbitý kus, naštěstí ale chyba nebyla ve FURminatoru, ale v ručičkách :D . Když totiž nandaváte hlavici, musíte vyvinout trošku větší tlak, aby do sebe mechanismus zaklapl (takže se nelekejte hned, pokud vám obě části nepůjdou spojit, prostě jen maličko víc zatlačte). Tlačítko na čištění je zde také poněkud zbytečné, takže spíše slouží jen jako designový prvek a to i pro člověka, který při česání musí psíka neustále prokrmovat (bez čehož by se po pár sekundách sebral a šel si po svém, tak,  jako to dělá pan Mou).



Pokud vám česání vašeho psíka dělá problém, nevíte kam s rukama, nohama, psík vám neustále courá kolem, odchází a podobně, naučte jej nějakou pozici, ve které ho budete česat, pozici, kterou budete mít pod povelem. My s Mojem máme například pozici vleže na boku, ideálně s hlavou položenou na zemi. Usnadníte si práci tím, že psík bude v jedné pozici, bude v klidu a vy se můžete věnovat česání. Jsou psíci, kteří česání úplně nemilují a tak jim česání a „údržbu“ musíte nějak zpříjemnit – s čímž vám mohou pomoci pamlsky. Naše „údržba“ vypadá většinou tak, že Mojo leží na boku, na straně, kde má hlavu mám položenou nádobu s ňamičkama a česání prokládám průběžným odměňováním. Mojo není úplně kontaktní pes a navíc nemá úplně v oblibě jakoukoli manipulaci, zvláště pak s tlapkama, proto ho musím opravdu dostatečně motivovat, aby se nesebral a nešel dělat něco méně otravného. Nezapomeňte také vnímat a reagovat na signály vašeho psíka, pokud má nutkání se zvedat, hýbat se, nebo otáčí hlavu směrem k hřebenu, dejte mu chvilku a nechte ho to „rozdejchat“, bylo by zbytečné ho k česání nutit a zbytečně mu jej znechucovat.



Upřímně, čekala jsem, že FURflex bude prakticky totožný s klasickým FURminatorem, takže jsem ani nečekala nějaké zklamání, ale ani žádné extra inovace. Systém výměnných hlavic mi přijde sympatický, a kdybych měla více psíků s více druhy srsti, tak bych ho rozhodně uvítala.

Pokud bych si měla vybrat, zda FURminator nebo FURflex, asi bych volila FURflex. Ovšem pokud máte doma FURminator, určitě si nemusíte zoufat, ty rozdíly jsou opravdu spíše kosmetické. Jak jsem psala už u FURminatoru, pokud hledáte kvalitní kartáč na vyčesání podsady, s tímto hrablem určitě neuděláte chybu (ale rozhodně se vyhněte levným kopiím).

Moc děkuji Blogerky.cz za poskytnutí FURflexu pro tuto recenzi :)

Třetí den našeho Lipenského dovolenkování patřil opět k takovým těm akčnějším výletním dnům – vyšli jsme si na Křížovou cestu, pocourali jsme po Vyšším Brodě a den jsme zakončili posezením u kávičky a následnou prochajdou po Marině (která se mimo jiné stala takovou každodenní večerní rutinou…velmi příjemnou rutinou).

Na tento den jsme měli naplánovaný výlet na místo, na které jsem narazila úplnou náhodou při projíždění map - křížovou cestu k poutnímu kostelu Maria Rast am Stein u Vyššího Brodu. Bohužel nás ale navigace v mobilu navedla trochu jinak, než jak mi ukazovaly mapy na počítači, takže jsme si cestu značně zkrátili, což ovšem nijak neubralo na její atraktivitě. Auto jsme zaparkovali kousek za Vyšším Brodem na lesním odpočívadle a vydali se podle značení po křížové cestě směrem ke kostelu. Konec cesty vede do poměrně strmého kopečka, ale nijak extra daleko. Bohužel jsem byla trochu zklamaná, že kostel a jeho okolí nevypadají jako na fotkách (a to ani zdaleka). Myslím, že od doby, co byly pořízené, uběhlo celkem hodně času. Okolí je zarostlé trávou a lučním kvítím, velký strom, který fotkám dominuje, je pokácený a zbývá po něm už jen pařez, a celkově okolí kostela vypadá poněkud zanedbaně. Ovšem i přesto má toto místo své kouzlo a máte zde výhled na okolní lesy. Co je rozhodně výhodou, je fakt, že jsme nepotkali ani živáčka, krom dvou žabek a jedné srnky, která před námi přeběhla přes cestu (takže pokud sem půjdete s loveckým psíkem, asi ho radši mějte na vodítku, pokud si nejste jistí, zda byste to odvolali).




Když jsme se dostatečně nabažili lesa a nafotili dostatek fotek s Mojem (pokud to vůbec jde :D ), sjeli jsme zpět do Vyššího Brodu, ve kterém jsme si prošli náměstí a známá místa (opravdu zajděte do místní pekárny ;) ). Mamka si chtěla projít i některé stánky, které zde jsou pod taktovkou našich vietnamských spoluobčanů. Opravdu mě velice překvapilo, když jsme vešli do prvního obchůdku s ptačími budkami, trpaslíky na zahradu a bžilionem dalších věcí, místní prodavač na nás vyrukoval se slovy: "Teď nemůže" a ukazoval na Moja, takže jsem pochopila, že tam psi nesmí. Hm, psy v dnešní době neřeší spousta obchodních center a obchodů, ale vietnamským trhovcům vadí? Nu, což, alespoň jsme měli důvod si stoupnout opodál a prohlížet si zbytek náměstí. Každopádně na nákupy zahradních trpaslíků se svým čtyřnohým parťákem tady zapomeňte.


Kam ale s psíkem rozhodně můžete, je restaurace Panský dům, kam jsme zašli na oběd. S pitím pro nás jsme objednali rovnou i vodu pro pana Moja, naprosto bez problémů a velmi ochotně nám ji hned donesli. Během oběda přišli i další lidé s psíkem, ovšem nemusíte se bát, mají poměrně rozlehlou terasu, takže pro všechny místa dost (i pro reaktivní psíky, jako je Mou). Obsluha zde byla příjemná, jídlo dobré a ceny oproti Lipnu mnohem přijatelnější.


V podvečer jsme dostaly chuť na něco dobrého a tak jsme spojily příjemné s užitečným a zašly do Café Marina na Lipně, na dort, kafe a domácí limonádu. Obsluha zde byla velmi milá a pan Mou si svým kukučem vysloužil i podrbání (donesení vody bylo samozřejmostí) – takže dle mého hodnocení jedno z nejvíce dogfriendly míst na celé Lipenské riviéře. A neméně zaostává i nabídka, mají opravdu dobré domácí limonády, velmi dobré kafe (a že já moc kafe nepiju, takže na nějakou Jihlavanku mě opravdu neužije :D ) a dorty jsou už tuplem na jedničku. A zbytek večera jsme zakončili jak jinak než procházkou po riviéře a následně posezením na terase apartmánu - prostě další ideální zakončení dne na Lipně.



Pokud byste chtěli navštívit ještě další podobné místo jako je poutní kostel Maria Rast am Stein, pak se další křížová cesta nachází ve Frymburku. Zaparkovat můžete na křižovatce u potravin a kousek dojít po cyklostezce, nebo na parkovišti u hotelu Leyla. Tato křížová cesta vás dovede ke kapli Pany Marie Bolestné, jež byla dostavěna v roce 1898. Zajímavostí je, že původní křížová cesta vedla od Frymburského hřbitova, který byl ale při stavbě Lipenské přehrady zatopen. Tato cesta i samotná kaple dlouhá léta chátraly, až do roku 1992, kdy byla kaple zrestaurována a křížová cesta byla následně pod záštitou Obecního úřadu ve Frymburku obnovena a následně roku 2000 znovu vysvěcena.

A to bude z mého básnění o Lipně pro tento den asi vše. Upřímně, jestli mi z Lipna něco chybí, tak jsou ty večery, kdy je všude takový klid a zkrátka ta atmosféra Lipna je absolutně jedinečná a zatím jsem jí nikde jinde asi nezažila. Jaké místo má pro vás nenahraditelnou atmosféru a je vaší srdcovkou? :)

Náš druhý den jsme vyrazili na první Lipenská dobrodružství. Chystáte se na Stezku korunami stromů? Nevíte kam se na Lipně jet podívat? Pak čtěte dále…

Druhý den jsme vyrazili s panem Mojem na jedno z největších lákadel Lipna - na Stezku korunami stromů. Z našeho apartmánu jsme vyrazili pěšky, jelikož se nacházel kousek od cesty ke stezce. Lesní cesta je velmi dobře označená, v okolí jsou i cedule se směrovkami, následně je cestička lemovaná provazy, takže určitě nemůžete zabloudit. Vzhledem k tomu, že bylo dopoledne zataženo a dokonce i trochu sprchlo, tak na cestě nebylo moc lidí, nepotkali jsme ani moc psů, takže jsem se osmělila a na přehledných úsecích jsem Moja pustila na volno. Výšlap byl do poměrně strmého kopce, ale neřekla bych, že by šlo o nějakou extra dlouhou cestu, takže to zvládnou i lidé se zanedbanější fyzičkou (jako jsem třeba i já :D ).

Bohužel na samotnou Stezku korunami stromů psi nemohou, ale jsou zde k dispozici kotce, takže buďto to můžete vyřešit takto, nebo se prostřídat v hlídání, což jsme udělali my. I přesto si myslím, že vaši psíci tento výlet rozhodně uvítají. Místní lesy jsou totiž naprosto nádherné, takže si cestou můžete nasbírat borůvky nebo hledat houby a váš parťák přitom může běhat kolem vás. My jsme si cestou ke Stezce udělali menší pauzičku na focení, což je jeden z mých koníčků a už hodně dlouhou dobu jsem si přála fotit v nějakém hezkém lese (samozřejmě přidávám i nějaké ty fotky, ať se můžete taky pokochat :) ).

Výhled na Lipno z vrcholu Stezky korunami stromů

Po výšlapu na Stezku jsme nechaly Moja na apartmánu, aby si trochu odpočinul, a my jsme si zajely na oběd do nedalekého Frymburka. To, že jsme Moja nechaly na apartmánu, se ukázalo jako velice dobrý nápad, jelikož ve Frymburku bylo opravdu přepejskováno. Ať už v restauracích nebo v jejich okolí, všude samý pes, což by pro reaktivce, jako je Mou, byl zbytečně velký stres. Tak či tak, opravdu doporučuji, abyste si náměstí tohoto městečka prošli. Najdete tu milé obchůdky s ručně vyráběnými suvenýry, několik restaurací, půjčovnu kol a koloběžek, krásný kostel, příjemný malý parčík, ale také dva obchody, ve kterých si můžete nakoupit vše, co potřebujete. Obchod, kam vždycky zajdu, když se do Frymburka dostanu, je obchůdek hned na začátku náměstí s pohledy, časopisy, knihami a papírenským zbožím, kde převážně nakoupím nějaké pohledy nebo něco na čtení. Najdete zde také obchod s chovatelskými potřebami, kde můžete koupit svému čtyřnožci něco dobrého na zub, nebo nějakou hračku.

Odpoledne jsme se opět vydali k vodě na stejné místo, které jsem vám zmiňovala v prvním díle našeho dovolenkování na Lipně. Když jsme se nabažili vody, vrátili jsme se dobít trochu baterky na apartmán. Navečer, když už nebylo takové vedro, jsme se spolu s Mojem, zašli projít po lipenské Marině, což je místo, které určitě navštivte. Už v době, kdy se na Lipně začala budovat, jsem si říkala, jak krásné a neobvyklé místo to je.  Pokaždé, když tam přijdu, je to jako bych prošla portálem na nějaké pobřeží u moře. Je zde přístav pro plachetnice, molo, restaurace, stánky a samozřejmě apartmány se spoustou turistů, najdete tu dokonce i aquapark. Hned vedle Mariny najdete menší kemp, obklopený dalšími apartmány, ale především písečné pláže, půjčovny šlapadel a vybavení do vody, hřiště na volejbal a stánky s občerstvením. Pokud půjdete dále po cestě, dojdete do přístaviště parníků, s výhledem na samotnou přehradu. Prostě ideální místo na večerní procházky se psem.

Pan Mou na Marině

Byli jste už na Stezce korunami stromů? Jak se vám tam líbilo? A na závěr? Těšte se na náš další výlet a další mé fotky :)

Po nekonečných osmi letech mi konečně vyšla dovolená...skutečná dovolená s ubytováním mimo domov (ano, po celou tu dobu jsem veškerá volna trávila doma, v Praze)...a to dokonce na mém milovaném Lipně. A to by nebyla pořádná dovolená, kdyby nebyla se psem, no ne? 

A tak bych se s vámi ráda podělila o naše zážitky a zkušenosti, kdybyste někdy na Lipno také zavítali, ať víte čemu se vyhnout nebo kam naopak vyrazit. Já osobně na Lipno jezdila asi 20 let každý rok, na celé prázdniny. Do teď jsem ale měla nedobrovolnou pauzu, a za těch několik let se zde spousta věcí změnila (zda k dobrému nebo špatnému, no těžko říct, ale upřímně, z některých změn mi úplně dobře není).

část Lipenské cyklostezky

Po tří hodinové cestě (frézování silnic u Písku, jupí) jsme dorazili na místo tehdejšího kempu „Kobylnice Lája“, do kterého jsme jezdívali, abychom se vykoupali, jelikož na ubytování jsme mohli nejdříve ve tři. Očividně jsme dorazili v super dobu, protože okolo nás nebyla ani noha, což byla ideální situace a já si dokonce dovolila pustit Moja na volno (díky bohu, že za celou dobu kolem prošli jen dva psíci :) ). Pokud se tedy chcete na Lipně se svým psíkem v klidu vykoupat, zajeďte si právě tam! Jde o bývalý kemp, který protíná ona známá cyklostezka, ovšem nemusíte se bát, na některých místech je poměrně vzdálená od vody, takže si projděte okolí a najděte si flek, který vám vyhovuje. Kemp najdete poměrně jednoduše - když pojedete z Frymburku do obce Kobylnice, přibližně kilometr před Kobylnicí budete mít po pravé straně dvě parkoviště za sebou (první je momentálně rozkopané a stojí zde stavební stroje...údajně jedna silnice nestačí, tak se staví vedle druhá), zde můžete zaparkovat a sejít ke stezce. Hádám, že záleží, v kolik hodin zrovna dorazíte, ale narváno tu v sobotu kolem poledne rozhodně nebylo (o pár kilometrů před i po jsou totiž kempy, kde jsou různé půjčovny šlapadel a lodí, a také písečné pláže, takže nějaké zarostlé bývalé tábořiště lidi očividně neláká).



Po vykoupání jsme se vydali se ubytovat. Měli jsme zarezervovaný apartmán v Club Canada, kde psík nebyl žádný problém, pouze si připlatíte 100,- Kč/den, což je v dnešní době tak nějak běžný standard. Jedná se o apartmány pro 2 až 23 lidí, podle potřeby. Jsou zařízené, najdete zde nádobí, varnou konvici, sporák, lednici, myčku nádobí, mikrovlnku, fén na vlasy, televizi, DVD přehrávač i wifi v ceně. Čeho jsem se bála, byla podlaha – s plovoucími podlahami a podobnými povrchy nemáme úplně nejlepší zkušenost, dělá to až moc velký kravál a navíc to psům velmi klouže. Naštěstí zde jsou podlahy z marmolea (hádám), takže naprosto skvělý povrch, který psovi neklouže, může tu rozlít vodu, hned je to uklizené, jeho ťapkání není skoro slyšt, prostě super. Mimo jiné jsou u většiny apartmánů i terásky, kam může psík vyběhnout. My jsme měli apartmán hned v přízemí, takže si mohl běhat kam chtěl a vzhledem k tomu, že zde jiní psi nebyli, tak i pan Mou mohl být většinou na volno (ale nikdy ne bez dohledu).Jakmile jsme se ubytovali, přivítalo nás typické Lipenské počasí – průtrž mračen, která ovšem trvala asi tak půl hodinky a v těchto vedrech byla opravdu vítaná!

náš apartmán s terasou, kde se můžou psíci volně pohybovat

Na takový pozdní oběd jsme se nakonec rozhodly zajít do restaurace Milano, která se nacházela kousek od našeho apartmánu. Jelikož jsme s sebou braly i Moja, zalezly jsme si s ním na terasu, co nejdále od ostatních hostů (kdyby někdo měl problém se psem, tak abychom ho neobtěžovali). Vzhledem k tomu, že Mou předtím blbnul několik hodin ve vodě a lítal venku, tak si hned lehnul a podřimoval, takže o něm nikdo ani nevěděl. Od restaurace, kde nejlevnější jídlo byla pizza margherita za 180,- Kč (připravte se, že cena 200-300,- Kč na osobu za jídlo je v okolí Lipna standard) jsem čekala, že zde bude obsluha poněkud pozornější a s objednávkou pití donesou i misku s vodou pro psa. Nedonesli. Tak jsem myslela, že jí donesou až s jídlem. Opět nedonesli, takže jsme o ní musely poprosit. Dogfriendly asi zde jsou, ale úplně nadšení z toho očividně nejsou.


Ať už se svým psíkem cestujete kamkoli, je jedno či na několikadenní dovolenou, nebo jen na jednodenní výlet – NIKDY nenechávejte v teplém počasí svého psa v autě, ani pokud si potřebujete odběhnout pro něco málo do obchodu. Nikdy nevíte, co vás zdrží a z pěti minut může být minut dvacet a to už je čas, který může ohrožovat život vašeho psa, zvláště pak ve vedrech, jaká momentálně venku panují. Ani otevřená okénka v tomto počasí nepomohou – vzduch se v těchto vedrech ani nehne, proto nevznikne ani menší průvan, který by pomohl. Proto opravdu prosím, buďto své psíky nechte na hotelu, či apartmánu, nebo se prostřídejte v hlídání s těmi, s kým cestujete.

A to by bylo pro první den vše, ovšem rozhodně ne pro celou dovolenou. Byli jste už vy někdy na Lipně? Nebo kam rádi se svými chlupáčci jezdíte vy? Dejte vědět do komentářů a brzy na počtenou u druhého dne našeho Lipenského dovolenkování :)

Péči o chrup psa začnou majitelé ve většině případů řešit, až když se objeví zápach z tlamy. Což už ale bývá stádium, kdy je v dutině ústní nějaký problém, na který určitě nebude stačit jen zubní pasta. Proto byste měli o chrup svého psíka pečovat pravidelně již od štěněcího věku. Zde máte 11 způsobů, jak na to…

1 | Syrové maso 

První a zároveň nejjednodušší způsob, jak pečovat o chrup vašeho psa je krmení syrovým masem, ať už prey model, nebo barf. Je to jedno. Navíc tím smáznete hned několik much jednou ranou – dopřejete svému psovi kvalitní přirozenou stravu, podpoříte tím jeho zdraví a ještě navíc tím budete pečovat o jeho chrup, jelikož „trháním“ a žvýkáním svaloviny se zbaví zubního plaku, který se tudíž nebude usazovat a tím pádem nebude vznikat ani zubní kámen. Pochopitelně tomu moc nepomůžete, pokud budete kupovat mletiny, které jsou sice jednodušší na přípravu, ale přicházíte tím právě o tuto čistící funkci, proto nezapomínejte přidat sem tam i nějakou tu „flákotu“.

2 | Kosti na okus

Podobně jako syrové maso, pečují o zuby i kosti, především ty s velkým kloubem (např. vepřové koleno apod.). Okusování velkých kloubů a kostí pomáhá mechanicky odstraňovat nečistoty ze zubů a tím chrup čistí. Kosti navíc lze sehnat za velmi nízké ceny buď v řeznictví, nebo některých supermarketech, kde prodávají i 5 kilo kostí za 10 korun.
Vždy dávejte svému psovi pouze SYROVÉ kosti, nikdy ne tepelně upravené, ty se totiž štěpí a mohou psíkovi způsobit velké zdravotní potíže. Dále také, pokud psíka nekrmíte syrovým masem, ale spíše granulemi, buďte opravdu hodně opatrní s množstvím kostí, které ho necháte sníst. Pokud to přeženete, můžete svého psa „zabetonovat“ a to pro něj určitě nebude příjemné.

3 | Zubní pasta

Sortiment potřeb pro chovatele je tak nesmírně rozsáhlý, že můžete najít všemožné druhy zubních kartáčků a ještě všemožnější druhy zubních past právě pro psy. Aby psi pastu lépe snášeli a bylo pro ně čištění zubů alespoň trochu příjemné, většinou bývají ochucené, např. kuřecími játry, hovězím apod.
Nejlépe uděláte, když pro svého psíka pořídíte enzymatickou zubní pastu (která je taktéž ochucená a navíc obsahuje enzymy, které nabourávají složení slin a tím rozkládají zubní plak), z lékárničky vezmete kousek obvazu, kterým si obmotáte prst a tím svému psíkovi vyčistíte zuby mnohem lépe a šetrněji, než kartáčkem.

4 | Žvýkací hračky

Žvýkání je pro psy jedna z nejpřirozenějších činností, mnoho psů se k němu uchyluje, když jsou ve stresu, jelikož jim pomáhá se uvolnit. Vedle toho žvýkání dentálních hraček pomáhá, podobně jako kosti na okus, mechanicky odstraňovat nečistoty ze zubů a také prokrvuje dásně. Na trhu najdete nezměrné množství hraček všemožných tvarů, ale také příchutí! Výjimkou nejsou vanilkové, eukalyptové nebo také masové příchutě hraček. Mnoho těchto hraček je i výrobci doporučováno již od štěněčího věku, aby psík místo vašich rukou žvýkal hračky. Proto určitě nic nezkazíte, pokud alespoň jednu takovouto hračku zařadíte do své kynologické výbavy.

5 | Dentální pamlsky

V dnešní době je na trhu spousta pamlsků a různých tyčinek na čistění zubů. Tyto pamlsky většinou taktéž fungují na bázi mechanického čištění (jako tomu je i u kostí či dentálních hraček), ke kterému dochází při žvýkání. Některé mohou obsahovat i různé bylinky pro osvěžení dechu, či látky, které pomáhají vyrovnat bakteriální hladinu v ústní dutině. Většinou ale neobsahují nic moc užitečného, proto při výběru doporučuji číst složení a popisky jednotlivých produktů.
Čemu se ale určitě vyhněte, jsou veškeré pamlsky a kostičky z buvolí kůže. Tyto mňamky jsou často propagovány jako přírodní, však je to taky kůže že? Ovšem takový rulík zlomocný je taky přírodní, ale psovi byste ho asi nedali. Materiál na tyto mňamky je většinou zbytkový materiál z koželužného průmyslu. Tam se kůže chemickým procesem zbavují srsti, očišťují se a celkově ošetřují (např. pomocí sulfidu sodného, výjimkou ovšem není přítomnost arzenu či formaldehydu). Nedávno také vypluly na povrch jisté spekulace, že se mezi zpracovávanými kůžemi vyskytují i kůže psí, jejichž původ je v Thajsku. Co je na tom pravdy? Kdo ví, ovšem tak či tak, je zde více než dost rizik. Kromě pochybného původu a špatného zpracování tyto mňamky mohou způsobit psovi zdravotní komplikace, např. když pes spolkne větší kousek, může se začít dusit, či se mu může kousek zaseknout ve střevech a podobně. Místo těchto věcí mu raději kupte uzené ucho nebo obyčejnou kost v řeznictví.

6 | Mořská řasa kelpa

Kelpa je mořská řasa v podobě jemného prášku, který se přidává psíkovi do krmení. Funguje podobně jako většina přírodních přípravků - upravuje chemické složení slin a tím pomáhá odbourávat zubní plak a rozkládat zubní kámen, a stejně tak pomáhá odstraňovat zápach z tlamy. Většinou je ale lepší odstranění vzniklého zubního kamene pomoci, pomocí kelpy jde snadno seškrábnout nehtem či škrabkou.
Kromě pozitivního vlivu na psí chrup, obsahuje vysoké množství antioxidantů, minerálních látek a vitaminů, a příznivě působí na celý organismus, podporuje imunitní systém, zrychluje regeneraci a rekonvalescenci po velké fyzické zátěži, tudíž ji lze zařadit mezi multifunkční doplňky stravy, u kterých určitě není ke škodě občas zařadit do jídelníčku vašeho čtyřnožce.

7 | Bylinný olej na zuby a dásně

Bylinné přípravky pro podporu zdraví se stávají v posledních letech čím dál více oblíbené, a ne jinak tomu je i v chovatelství. K dostání jsou všemožné bylinné doplňky stravy, ať už preventivní, tak i ty léčivé. A jednou z nich je i bylinný olej pro zdravé zuby a dásně. Jedná se o směs bylin, např. heřmánek, máta, tymián, či citroník, které působí protizánětlivě, zbavují organismus škodlivých látek a podobně. Díky tomu tento přípravek pomáhá odstraňovat zápach z tlamy a pomáhá udržet dásně zdravé.

8 | Enzymatické plátky

Enzymatické plátky jsou podobné obyčejným žvýkacím tyčinkám, taktéž pomáhají už svým tvarem a tím, že je pes žvýká, odstraňovat plak ze zubů. V čem se ale od obyčejných tyčinek liší, je přítomnost enzymů, které pomáhají vyrovnat bakteriální hladinu v dutině ústní stejně tak, jako je tomu i u enzymatických zubních past. Plátky jsou samozřejmě ochucené, takže většina psů nemá problém s jejich konzumací :) .

9 | Paroží

Jestli lze o nějakých dentálních pamlscích či pochutinách říci, že jsou 100% přírodní, pak je to jednoznačně paroží. V dnešní době jej můžete koupit jak v chovatelských potřebách, tak klidně i čerstvé přímo od myslivců. Nejsou nijak chemicky ošetřované, jako je tomu např. v případě mňamek z „bůvolí“ kůže, a je mnohem bezpečnější. Mimo jiné také paroží obsahuje výživné a minerální látky.

10 | Čištění zubů ultrazvukovým kartáčkem

Tato varianta je podle mě ideální řešení pro lidi, jejichž psíci mají problém s tvorbou zubního kamene. Já osobně s ním u Moja válčím asi tak od doby, co Mojovi byl jeden rok a zuby měl v té době opravdu nehezké. Zkoušeli jsme kde co, ale nic nepomáhalo a tak jsme se nevyhli ani čištění zubů v celkové anestezii (více v bodu níže), z čehož jsem moc nadšená nebyla. Ale téměř nedávno jsem narazila právě na možnost čištění zubů ultrazvukovým kartáčkem bez nutnosti anestezie, které teď Mojo absolvoval a jsem nadšená. Za jedno ošetření jsem zaplatila 150 korun a zubní kámen je po 15minutovém ošetření pryč. Samozřejmě nečekejte, že to bude o jednom jediném ošetření, k ideálnímu stavu chrupu to chce alespoň dvě, tři, a dále také domácí péči v podobě čištění enzymatickou pastou, či okusováním hraček a kostí.

11 | Čištění zubů ultrazvukem v celkové anestezii

A na závěr se dostáváme k tomu poslednímu, co vám zbude, když nic jiného nepomůže – čištění ultrazvukem v celkové anestézii u vašeho veterináře, což je samozřejmě také ta nejdražší a nejrizikovější možnost. Cena čištění závisí na velikosti (nebo spíše váze) psa a také na lokalitě veterináře (pochopitelně v Praze zaplatíte více než kdesi v Horní Dolní). Tento způsob čištění zubů je absolutně spolehlivý a účinný, ovšem je tu jisté riziko, které představuje právě anestezie. Ta může vždy představovat riziko, proto se snažte zabránit tomu, aby stav chrupu vašeho psa tento zákrok, pokud možno, nepotřeboval.

Opravdu nepodceňujte péči o chrup svého čtyřnožce, zubní kámen způsobuje zánět dásní, který vede k vypadávání zubů a také k dalším zdravotním problémům. Najděte si, co vyhovuje vám a vašemu psíkovi a ušetříte si spoustu starostí. Jsou psi, kteří trpí na vznik zubního kamene více, proto to ani u nich nevzdávejte, on se nějaký způsob vždycky najde. Já také našla :) 

Který způsob péče o zubiska se osvědčil vám? Dejte mi vědět do komentářů :)

Množírny jsou v České republice velký problém, ale čas od času se podaří některé z organizací zachránit velké množství zvířat z některé z nich. Jenže pak nastává problém s tím, kam umístit desítky, ne-li stovky zanedbaných a nemocných zvířat. Většinou se pak různé útulky a malé azyly semknou a o zachráněné psíky či kočky se rozdělí. A s tím samozřejmě přichází velké finanční výdaje a s nimi spojené sbírky…

Představte si menší azyl, který má většinou v péči třeba 20 zvířat, která pochází z různých podmínek, jednomu psíkovi zemřel majitel a neměl se o něj kdo postarat, dva další jsou odložení, další fenku našli uvázanou v lese, 5 odrostlých štěňat někdo našel pohozené v pytli, dalšího psíka zachránili za pět minut dvanáct po tom, co jej porazilo auto, další fenečku zachránili po tom, co jí nějaký dobrák přerazil páteř lopatou, a tak dále. Azyly a některé útulky nejsou státní zařízení, jde o soukromé organizace, které si na svůj provoz musí vydělat samy. To, jak si mohou tyto organizace vydělávat, by vydalo na samostatný článek, takže o tom možná někdy příště.

Teď si představte situaci, že se podaří rozbít množírnu, a z ní zachránit 200 zanedbaných, podvyživených, nemocných, zablešených a začervených psíků. Různé útulky a azyly si tato zvířata rozeberou a vezmou je do své péče. Každý zodpovědný záchranář tato zvířata vezme jako první k veterináři. Už jen odčervení, odblešení, naočkování a očipování 20 psů je ohromný finanční výdaj. Samozřejmě, že každá organizace má nějakou finanční rezervu, některá menší, některá větší. Jenže u psů zachráněných z množíren ošetření veterináře nezůstane jen u těchto úkonů. Jde totiž o psy, kteří nebyli léčení, o psy, kteří se množili nekontrolovatelně mezi sebou, o psy, kteří nebyli dobře živeni a většina z nich je silně podvyživená, o psy, kteří mají všemožné zdravotní problémy… Mezi těmito dvaceti psy nenajdete zdravého jedince, kterému by stačilo odčervení a odblešení a mohl jít k adopci. To by musel být zázrak, aby se nějaký takový psík našel. Někteří budou potřebovat vyšetření zraku, někteří sluchu, většina podstoupí kardiologické vyšetření, téměř všichni budou muset podstoupit ošetření chrupu, protože mají uhnilé zuby, pokud jim vůbec nějaké zůstaly. Někteří budou muset být na kapačkách, protože jsou dehydrovaní a podvyživení. A tak částka za veterinární péči narůstá a narůstá, a to i přes to, že spousta veterinářů organizacím a spolkům neúčtuje plné částky. A tak se i za základní ošetření „pouhých“ dvaceti psíků ocitnete na částce 40 000 Kč a to je pouhý začátek.

Takto žili psi v kamenické množírně | zdroj: Státní veterinární správa

V takových situacích pochopitelně každá organizace informuje o příjmu zachráněných psíků do své péče na sociálních sítích a pochopitelně poprosí i o finanční pomoc. A to je bohužel okamžik, kdy se ozvou lidé se slovy, že teď má daná organizace konečně na kom vydělávat. Upřímně toto je jeden z okamžiků, kdy se začnu za lidskou rasu neskutečně stydět. Ruku na srdce, kdo z vás by měl tu sílu postarat se o dvacet extrémně zanedbaných psů, kteří by byli psychicky i fyzicky absolutně odrovnaní? I kdybyste měli k dispozici nezměrné množství financí? Kdo z vás by je všechny dokázal dát dohromady a následně jim najít nové skvělé domovy? Já bych to nedokázala. Upřímně i pochybuju, že bych psychicky unesla péči byť jen o jediného takto zanedbaného psa. A právě proto mi přijde jako nebetyčná drzost kohokoli z daných organizací či azylů osočovat z toho, že na těchto psech vydělává. Nikdo z nás nezúčastněných nemá ani představu o tom, kolik peněz, síly, práce a času stojí tyto psy dát dohromady nejen po fyzické, ale také psychické stránce. Tito psi jsou nejen absolutně zanedbaní, co se týče jakékoli péče, ale mnohdy neviděli denní světlo, bojí se vlastního stínu, jsou vyděšení, nemají ani základní hygienické návyky.

Opravdu nevím, kam lidé chodí na své představy o závratných výdělcích, ze které si členové organizací jezdí na dovolenou na Kanáry, kupují si bavoráky a oblečení nakupují zásadně v Pařížské ulici. Ano, samozřejmě netvrdím, že veškeré organizace, které se věnují pomoci zvířatům v nouzi, jsou plné poctivých dobráků, kteří raději třou bídu s nouzí, živoří o chlebu a vodě a raději dávají každou korunu do zvířat. Ovšem nějaké představy o ulitých statisících pro soukromé účely, ruku na srdce, jsou opravdu mimo realitu. Chcete-li nějaký azyl, útulek, či organizaci podpořit, není nic jednoduššího, než oslovit její členy, poptat se jich na to, co vás zajímá, navštívit je, podívat se v jakých podmínkách u nich zvířata žijí, jaké případy si berou na starosti, kolik adopcí za rok zorganizují a podobně. Každá, opravdu každá organizace, která má čisté svědomí, vám mile ráda věnuje čas i veškeré informace, které budete chtít. Jedno vám doporučím - mějte svou hlavu, nedejte hned na první hodnocení, které uslyšíte od třetí osoby. Bohužel i svět neziskových organizací (pokud to tak můžu nazvat) je plný nepřejících, zapšklých lidí, kteří rádi hází špínu na ostatní. Cokoli, i poctivost a kvalitu organizace můžete správně posoudit jen a jen vy sami, protože jen a jen vy víte, co je pro vás vypovídajícím faktorem.

Pravda někdy bolí a i toto může být příbuzný zrovna vašeho psíka

A bohužel právě to se odehrává i v těchto dnech, kdy se lidem z azylu Dej pac povedlo zorganizovat odebrání více než 200 psů z množírny na Vysočině. A nejen to, dokázali také svolat na pomoc až 17 spolků, azylů a dočaskářů. Takové množství takto zanedbaných psů samozřejmě vyvolá vlnu pomoci ze všech možných koutů republiky. Lidé ze zúčastněných organizací momentálně prožívají ty nejhorší fáze záchrany – probdělé noci, nekonečné smyčky cest na a z veteriny, odpovídání na stovky dotazů na sociálních sítí, zvedání neustále zvonících telefonů, nekonečné uklízení výkalů, a především obstarávání bojácných a vyděšených psíků. Je vcelku logické, že když se objeví takto velká kauza, které se věnují i všemožná média, tak se o ní dozví více lidí, a tím více lidí se také rozhodne pro nějaký způsob pomoci, někdo materiální, někdo finanční. Proto je jasné, že se vybere více peněz, než by se vybralo např. na jednoho, či pět zachráněných psíků, o jejichž propagaci se stará akorát tak organizace sama. Proto prosím nemějte za zlé kterémukoli spolku to, že vybere víc než ten druhý, tak jako tak je to vše na jednotlivých organizacích a na tom, jakou propagaci zvládnou samy sobě zajistit. Stejně tak nikoho z nich nesuďte, vy nevíte co se děje v pozadí. Sama například vím, že momentálně si mezi sebou všichni zúčastnění pomáhají a vzájemně spolupracují, což je podle mě něco, co by se mělo ocenit.

Jestli tedy chcete pomoci konkrétně psíkům z kauzy Psího neštěstí z Vysočiny, zde máte seznam všech organizací, které se o pejsky postaraly a je pouze a jen na vás, pro kterou z nich se rozhodnete:

Jeden z psíků, který je momentálně v péči Handipet Rescue; slepá kostřička pokrytá "srstí" a výkaly

Co říct na závěr? Omlouvám se, že zde nekřečkuji o tom, jak jsou některé útulky nechutné a schválně si vybírají lukrativní psy (jaké jiné psy taky chcete najít v množírně že :) ), aby měli na koho vybírat peníze. Že se tu nepohoršuji nad tím, že polovina z organizací hned žebrá o peníze, aniž by zveřejnily alespoň nějaké fotky (upřímně, nevím, jak si to někteří představují…že vytáhnete z množírny 200 psů, kteří nikdy ani neviděli denní světlo a všichni hned budou na červeném koberci pózovat fotografům?). Že se tu nevztekám nad tím, že organizace hned neodepisují na sociálních sítích na veškeré dotazy (oni se totiž nejspíš momentálně hrozně nudí). Naopak, nesmírně si vážím práce každého jedince, který se do jakékoli „akce“ jako je momentálně kauza Psího neštěstí z Vysočiny zapojil. Veškerá práce těchto lidí je obdivuhodná a opravdu si zaslouží uznání, nejen proto, že se jim povedlo zachránit takové množství psíků a tím jim zajistit konečně láskyplný život, ale také proto, že se povedlo semknout tak velké množství útulků, azylů, spolků a dočaskářů, kteří spolupracují a navzájem si pomáhají.

Zdroj fotek: Handipet Rescue, Státní veterinární správa