Vždycky jsem měla ráda prosinec, vzhledem k tomu, že je to měsíc Vánoc a celé té Vánoční atmosféry, ovšem tentokrát u nás prosinec začal spíše hororově, než poklidně. Tak se vám pokusím přiblížit mou zkušenost, a co mi pomohlo situaci vyřešit.

Vše začalo tím, že jsme před sebou měli stěhování, ze kterého jsem měla dost velký strach, nebyla jsem si jistá, jak Mou tuhle změnu přijme, zvlášť když jsem věděla, že se bojí v cizích barácích. Ovšem také mimo to s prosincem přichází období bouchání petard a rachejtlí. Reakci na střelbu pan Mou má od loňského roku, kdy nám nad hlavou buchly 3 rachejtle po sobě a od té doby se petard a rachejtlí bojí. To mě ale ani ve snu nenapadlo, že by to mohlo dojít tak daleko.

K mému překvapení Mou s novým bytem problém neměl, téměř okamžitě si zvykl. Dokonce úžasně zvládl i stěhování, kdy u nás v bytě byli 3 naprosto cizí lidé, což by pro něj dřív byl ohromný problém. S ranami už to ale tak dobré nebylo. Jelikož bydlíme na sídlišti, tak je to tu den co den x bouchnutých petard či rachejtlí a jak už to tak se zákonem schválnosti bývá, tak jsme vždy, když jsme vyšli ven, vychytali chvíli, kdy někde nějaká bouchla. A to způsobilo, že Mojo každou ránu zvládal hůř a hůř. Pak to ve výsledku vypadalo tak, že jsme asi 5 dní nezažili normální, klidné venčení, kdy by Mojo v panice neprchal kamkoli pryč. A jak se stres kupil a rány stále přibývaly, tak se začal bát chodit ven. Když jsem ho chtěla jít vyvenčit, tak jsem ho musela skoro až nutit. Pak jsme vyšli ven a opět rána, takže se ani nevyvenčil a už hnal zase domů nebo kamkoli, prostě pryč. Po asi dni, kdy jsem ho musela přemlouvat, aby šel ven, se začal klepat strachy už ve výtahu, což už to pro mě bylo znamení, že tohle nevyřešíme sami a už vůbec nezvládneme Silvestr, a tak jsem se obrátila na trenérku, která se zabývá strachem u psů, jaký přípravek by nám mohl pomoci, já měla vyhlídnutý feromonový obojek, případně Alavis Calming. Ovšem bylo mi doporučeno na tento dlouhodobější a vrstvený stres pořídit tablety Zylkéne a tak jsem neváhala a tablety objednala.

Tablety jsem objednávala v pátek, takže jsem počítala, že dorazí v pondělí, nejpozději v úterý. O víkendu u nás probíhalo stěhování nábytku a takových těch nezbytností, takže jsme chodili jen na kratší venčení, které neprobíhalo úplně ideálně, jelikož Mou tahal jako blázen a byl hodně nesvůj. To nejhorší ale přišlo v pondělí. Jelikož v novém bytě ještě nemáme internet, rozhodla jsem se vzít Moja a notebook a jít do starého bytu, kde mohu pracovat bez omezení. Když jsme se uvelebili, pustili si televizi a já mohla začít s prací, ozvala se venku rána. Po ní následovaly další asi dvě a z mého psa se stal klepající se uzlíček nervů, který na mě koukal pohledem, který mě naplňoval obrovským strachem a obavami. Vím, že Mojo je hodně velký stresař a bojínek, ale v tomhle stavu jsem ho nikdy neviděla. Musela jsem mu od toho stavu nějak pomoct a tak jsem začala pátrat, zda někde v okolí neprodávají výše zmíněný Alavis Calming (jelikož mi bylo řečeno, že tento přípravek se používá na jednorázové stresy, např. při bouřce nebo na Silvestra), případně jsem v záloze měla návštěvu veteriny. Na rychlo jsem zburcovala kamarádku Míšu, jestli se nepohybuje někde kolem chovatelských potřeb, zda by se mi tam nepodívala. Díky Bohu v nedalekých chovatelských potřebách Alavis Calming měli a dokonce ve slevě, takže kamarádka koupila Alavis a běžela za námi. Kdyby nemohla, tak bych pro něj samozřejmě skočila sama, ale nechtěla jsem Moja nechávat v takovém stavu samotného.

Díky Bohu, nedlouho po nasazení Alavisu se Mojo opravdu uklidnil, přestal se klepat a začal vnímat. K mé obrovské úlevě se večer ani nebál jít ven a druhý den už byl taky v pořádku, ačkoli trochu nejistý, ale už mnohem mnohem klidnější. V úterý jsem pro jistotu Mojovi dala ještě jednu dávku a naštěstí nám už přišlo i Zylkene. V poledne jsme jeli za kamarádkou Pavlou, pro namíchané Bachovy esence a téměř celou cestu šel Mojo na prověšeném vodítku, bez panických úprků z každého uprdnutí, už byl zase ve své kůži. Od středy bude dostávat už jen Zylkéne, tak doufám, že mu to pomůže i s celkovým zklidněním, ale hlavně, že zvládne prosinec a Silvestr bez většího stresu, nebo kéž by bez jakéhokoli stresu.

Na závěr bych ráda dodala, že určitě vím, že se pes nemá chlácholit, když se bojí, ani se nemá litovat. Toto všechno vím a ani jsem to nedělala, ovšem Mojův stav se zhoršoval opravdu každou hodinou a neviděla jsem jiné řešení, než v použití podpůrných prostředků jako je Alavis Calming.

Takže pokud má váš pesan problémy se Silvestrem, bojí se ran, je celý den ve stresu, nebo se dokonce klepe strachy, opravdu doporučuji vyzkoušet Alavis Calming. Nenechte své psy zbytečně celý den ve stresu, zvlášť pokud se opravdu hodně bojí. Za sebe můžu říct, že po Novém roce se určitě pustíme do zvykání na rány a určitě si nechám poradit od někoho kvalifikovaného, protože nechci, aby pro nás byl prosinec měsíc plný stresu a strachu. 

Vzhledem k tomu, že se na sociálních sítích čím dál více objevují příspěvky s mylnými a nepravdivými informacemi o klikrtréninku, rozhodla jsem se některé z těchto mýtů vyvrátit.

1. "Je to jen cpaní psa pamlskama" - Pamlsky zde slouží pouze jako forma odměny, které se dávají za určitých podmínek a pravidel. Jídlo je upřednostňované proto, že je ve většině případů nejrychlejší odměnou. Je pouze na vás, jakou odměnu použijete.

2. "Když jednou začnete cvičit pomocí klikru, už se bez něj neobejdete." - Klikr opravdu není nic bez čeho byste se neobešli. Pokud se vám s ním nechce tahat nebo jej zapomenete, pak můžete bez problémů používat pouze slovní marker.

3. "Klikr vydává moc hlasitý zvuk." - Dnes je na trhu nepřeberné množství klikrů, takže k sehnání jsou jak hlasité klikry, tak i velmi potiché.

4. "Moc dlouho trvá vysvětlit psovi co kliknutí znamená." - Naklikání a vysvětlení principu klikrtréninku je ve většině případů velmi rychlý proces - povětšinou je to otázka pár opakování.

5. "S klikrem nemůžete cvičit dva psy najednou, jelikož neví, komu zrovna klikáte." - Zde jde pouze a jen o to psy naučit, kdy se se kterým z nich pracuje. Pak moc dobře chápou, komu zrovna klikáte.

6. "Můj pes to nechápe." - Pokud pes nechápe klikrtrénink, pak většinou není problém v tom, že by pes byl hloupý, ale spíše v tom, že to člověk špatně vysvětlil.

7. "Je to zbytečně zdlouhavé." - Zde hodně záleží na metodě, kterou si zvolíte. Je rozdíl mezi shapingem a luringem a ostatními metodami. Ovšem vše je individuální a záleží na tom, jaké chování učíte a hlavně jak jej učíte zrovna vy (jaká nastavíte kritéria apod.). Dle mého je ideální přizpůsobení se dané situaci.

8. "Klik nahrazuje odměnu/pochvalu." - U klikrtréninku je důležité dodržovat nějaká pravidla a jedno z nejzákladnějších a nejdůležitějších pravidel je: klik = odměna. Pokud tuto "dohodu" nedodržíte, je to nefér a je velmi pravděpodobné, že vám to nebude fungovat. Pamatujte také na to, že odměna nemusí být pouze a jen ve formě jídla.

9. "Klikr ignoruje řeč psa." - Právě naopak. Samozřejmě záleží, kterou z metod učení si zvolíte, každopádně u většiny metod je důležité především sledovat psa, řídit se jeho signály a podle toho vést tréninkové lekce. To, že to někdo nedělá, bohužel už není problém klikru.

10. "Je to jen další zbytečná metoda, co je zrovna v módě." - Klikr není úplně moderní záležitost, principy klikrtréninku se používají již dlouhá léta. V posledních letech se rozmáhá nejspíše proto, že to prostě funguje a lidi i jejich psy to jednoduše baví.

11. "Nefunguje to na všechny psy." - Jeden z argumentů, proč klikr nepoužívat, ovšem co je na něm pravdy, to už musí posoudit každý sám. No uznejte, když klikr funguje na zvířata jako jsou kosatky, delfíni a lachtani, myslíte, že se najde nějaký výjimečný pes, u kterého by klikr nefungoval? Samozřejmě není dané, že to psa bude bavit, ovšem zde opět záleží na tom, jakou metodu člověk zvolí a jak to člověk podá.

_______________________________________________________________________________________________________

Chcete-li se o klikrtréninku dozvědět více, přečtěte si článek "TÉMA: Klikr - kouzelná krabička"

Jelikož se Vánoce kvapem blíží, připravila jsem si pro vás sérii článků s tipy, co nakoupit svým blízkým, kteří jsou blázni do psů, nebo o co si napsat Ježíškovi. 

Jako první jsem si zvolila značku Goddog, jelikož je to firma, kterou dobře znám a sama se podílím na tvorbě některých motivů. Goddog je specifický variabilitou všemožného zboží a především pak barevností veškerého oblečení. Můžete si zde objednat různé druhy triček, mikin, bund, ale také hrnečky, tašky, peněženky, placky a třeba i žabky. Motivy jsou průběžně doplňovány a kdyby jste náhodou měli zájem o to, mít na tričku svého psa, není problém se domluvit na zakázkové výrobě motivu.

Psí motivy

Motivy s plemeny

Motivy se psími sporty

Motivy na zakázku

Zaujaly vás některé motivy? Pak rozhodně zavítejte na eshop www.goddog.cz nebo na facebookovou stránku Goddog

Sestřih různých videjí ke příležitosti 3. narozenin pana Moja. Doufejme, že i nadále bude zdravý jako řípa a že se dostaví i nějaký ten rozum a klid :) ...a když ne, tak si to vybojujeme.

Tentokrát poněkud neobvyklý článek z rubriky "Z našeho deníčku", ale vzhledem k tomu, že se mi minulý týden nakupilo hned několik akcí, které podle mě rozhodně stojí za zmínku, jsem se rozhodla o tom napsat článek. Zúčastnila jsem se hned dvou seminářů (které rozhodně doporučuji), obvyklého tréninku agility a také jsem byla fotit hned dvě smečky na pražském Petříně. 

Beloved Bumblebee Alien Life Form alias Beeček na Petříně

Ve středu 28. jsem se jako divák zúčastnila první části semináře přivolávačských her s Lenkou Blachovou. Sice se mi nepoštěstilo cvičit s panem Mojem, ale i tak tento seminář rozhodně stál za to. S Lenkou Blachovou jsem se již setkala minulý rok na víkendovém semináři pro reaktivní psy, kde jsme s Mojem absolvovali naprosto skvělé komunikační lekce. Lenka podle mě patří k jedněm z největších odborníku v Čechách a na Slovensku, takže když jsem zjistila, že bude mít v Praze sérii jednodenních seminářů přivolávačských her, ani chvilku jsem neváhala.
Ačkoli se celý den probíraly hry, které už více či méně znám, tak i přesto jsem se dozvěděla spoustu doplňujících informací ke každé z nich. Přivolávačské hry jsou podle mě skvělý způsob, jak zabavit sebe, svého psa a zároveň zlepšit vzájemný vztah a jako bonus i přivolání. Pokud máte možnost někde v okolí se podobného semináře zúčastnit, pak určitě neváhejte. Mé očekávání tento seminář splnil, ba dokonce i v mnohém předčil a moc se těším na další dvě části.

V pátek jsme měli náš obvyklý večerní trénink agility. Jsem nesmírně ráda, že nám naše trenérka vychází natolik vstříc a dělá pro nás extra tréninky jen s fenkama, s Oušíkem, který je jediným psem, se kterým Mou vychází dobře, případně se svými psíky, kteří jsou ale mimo parkur v kleci, takže už téměř rok máme tréninky bez stresu, nervování, agresivních výpadů a podobných nepříjemností. V poslední době jsem postřehla jednu celkem znatelnou změnu - Mojo už během tréninků neodbíhá, aby se vyvenčil, což dříve bylo běžné při každém tréninku. A pozitivní změny nenastaly pouze v otázce koncentrace a spolupráce, ale také už jsou viditelné pokroky v jeho skákání. Momentálně se pohybujeme na výšce skoček někde mezi S a M, což je podle mě super postup, na to, že na začátku, co jsme začali chodit k Denče Sommerové se Mou zastavil x metrů před skočkou na nejnižší možné výšce a bál se skočit. Opravdu věřím, že tento boj bude jednoho dne úspěšně dobojován :)

Error Katemy z Petřína

V sobotu jsem pak zavítala na seminář s názvem "Příprava na výkon" v podání Veroniky  Gesierichové. Na tento seminář jsem se přihlásila spíše ze zvědavosti, než že bych od něj něco očekávala a musím říct, že jsem byla opravdu mile překvapena až nadšena. Celý den se probíralo, nejen jak psa připravit na výkon a jak jej nejlépe "ošetřit" po výkonu, ale také např. nejrizikovější pohyby v jednotlivých sportech, které způsobují přetěžování či blokace té které části těla nebo i vhodnost některých postrojů. Zvláště pak otázku postrojů jsem uvítala, jelikož jsem zjistila, že postroj, který používám, není úplně vhodný a může Mojovi způsobit i různé blokace, což mu moc nepřidá i na psychice, takže jsem nelenila a objednala nový a lepší.
Myslím, že podobný seminář by měl absolvovat snad každý majitel psa, především pak lidé, kteří se svým psem sportují, i kdyby jen rekreačně. Přijde mi, že otázka přípravy psa na výkon, nebo i celkové fungování psího pohybového aparátu, je často opomíjena. Až se mi příště naskytne nějaká možnost zúčastnit se podobného semináře, nebo semináře o dogfitness, tak nebudu váhat. Rozhodně doporučuji všem, především pak semináře v podání Verči, jelikož byla opravdu skvělá přednášející, vše skvěle vysvětlila a všem se snažila na všechno odpovědět.

A nakonec neděle, která byla ve znamení focení pejsánků. Už delší dobu jsem chtěla fotit na pražském Petříně a nakonec vyšlo focení s Denčou Sommerovou (s níž jsem v minulosti udělala rozhovor, který najdete >> ZDE <<) a s Bárou Petržilkovou (která pro nás napsala článek o dogdancingových zkouškách, který najdete >> ZDE <<). Holky sebou vzaly své smečky, takže psí osazenstvo bylo ve složení 2 borderáčci, kooikerhondje, parson a pudlík. Bohužel jsme se sešly celkem pozdě a tak na focení bylo vcelku málo času.
Na Petřín ještě určitě několikrát s foťákem zavítám, jelikož je to skvělé místo, jen nebýt těch davů lidí, kteří vám rádi courají v záběru nebo si chtějí dát selfie s vašimi modely :D

Forest Happy Florén alias Žeryk

Výsledné fotky můžete nalézt ZDE spolu s dalšími mými podzimními fotkami (postupně budou přibývat)

Ačkoli v dnešní době existuje již mnoho článků, které se věnují tématu PP vs bez PP, či tématu množíren, jsou stále pejskařské diskuze plné nepravdivých mýtů a omylů. Pojďme se podívat na ty nejčastější...

"Každá fena by měla mít alespoň jednou za život štěňata."-  Není nejmenší důvod, proč by každá fena měla mít štěňata. Častý je i argument "vlci ve volné přírodě to tak taky mají, je to jejich přirozenost, tak proč jim to upírat?", omyl, ani každá vlčice ve volné přírodě nemá alespoň jednou za život štěňata. I když pomineme fakt, že vlci jsou pouze a jen příbuzní psů, tudíž NEJSOU psi, tak ve vlčí smečce jsou jasně daná pravidla. Jedním z těchto pravidel je to, že pouze alfa pár smečky, je téměř vždy jediný, kdo má právo se rozmnožovat. Mimo jiné březost a porod je pro fenu dosti náročný, někdy je i fena přímo ohrožena na životě, proč to riskovat kvůli ničím nepodložené domněnce? Zvláště pak, když člověk nemá dostatek informací a znalostí, co a jak.

"My PP nepotřebujeme, jelikož na výstavy chodit nechceme." - S koupí PP štěněte se nikomu neupisujete k tomu, že se budete výstav účastnit (samozřejmě pokud to ve výjimečných případech nemáte ve smlouvě). PP je "pouze" rodokmen psa. Je pouze na vás, čemu se se svým psem budete věnovat. Pokud někdo netrvá na tom, aby jeho pejsek byl přesně podle standardu, může si pořídit PP štěndo, které standard úplně nesplňuje (např. je nestandardně zbarvený, má zálomek ocasu a podobně), tato štěnda jsou mimo jiné i levnější.

Pořízení PP štěněte vás nijak nezavazuje k účasti na výstavách.

"Můj bez PP pes ale má PP rodiče, chovateli se pouze nechtělo psy uchovňovat, jelikož jim to přišlo zbytečné." - Pokud vám tímto "prodejce" štěňat argumentuje, mělo by to pro vás být znamení, že je to buď hlupák, anebo něco není v pořádku. Bonitace, neboli uchovnění, není až tak složitý proces. Většinou se na bonitaci vykašlou ti, kteří vědí, že by jejich pes bonitací neprošel, ať už kvůli povahovým problémům nebo z nějakého zdravotního důvodu.

"My máme pejska od soukromého chovatele, takže my množitele nepodpořili." - Za prvé, každý chovatel je soukromník, nebo snad víte o nějakém státním podniku na chov psů či jiných mazlíčků? Za druhé, je to sice smutné, ale ano, každý, kdo si koupil bez PP pejska za cenu vyšší, než jsou náklady za očkování a odčervení, podpořil množírny. Neboť i množírny jsou součástí jakéhosi trhu a na trhu panuje jedno základní pravidlo - Kde je poptávka, tam je i nabídka. Jednoduše řečeno, pokud jsou lidé ochotní koupit si za několik tisíc bez PP pejska, pak se množitelům vyplatí produkovat další a další štěňata, jelikož stále budou mít kde své "zboží" udat.

"Nemám peníze na to, abych si mohl koupit psa s PP za 30 000 Kč." - Jak jsem již psala v předchozím článku na téma PP vs bez PP, pořizovací cena za štěně, je ve výsledku ten nejmenší výdaj za psa. Mimo jiné, né vždy PP štěně stojí až 30 tisíc. Samozřejmě hodně záleží na plemeni a na "kvalitě" krycího páru. Bez PP "napodobenina" plemene vás přijde i na 5000 Kč, štěně s PP, které není po šampionech rodičích a je určeno spíše jako mazlíček, vás může přijít třeba i na 6-8000 Kč. Jsou to vcelku snadné počty. A pokud už chcete pejska např. na sport a chcete, aby měl i kvalitní rodiče a tudíž bude za vyšší cenu, pak jsou chovatelé, kteří když vidí u člověka zájem, jsou ochotní pejska prodat i na splátky. Takže sečteno podtrženo - argument, který zkrátka nedává smysl. Pokud nechcete za psa dát vyšší pořizovací částku, pak je nejjednodušší řešení navštívit útulek.

Netrváte-li na standardu a neplánujete-li se svým štěnětem výstavy, můžete si pořídit nestandardní štěně.

"Chovatelé psů s PP chovají jen pro prachy." - Částka, kterou chovatel získá za jeden odchov, mu mnohdy stěží pokryje náklady za krytí. Rozepsaných nákladů na odchování jednoho vrhu už je možné na internetu najít vícero. Chovatel vynaloží nemalé prostředky za následující - zdravotní vyšetření feny, uchovnění, registrace vrhu, nakrytí, veterinární prohlídky feny, očkování a odčervení štěňat, vystavení PP, strava štěňat a feny (nemluvím zde o běžné stravě feny, ale o znásobenou dávku v období březosti) a podobně. Samozřejmě zde jsou i výdaje za výbavičky pro budoucí majitele štěňat a podobně. Nesmíme také zapomínat na to, že chovatel = podnikatel, tudíž je povinen zdanit příjmy za štěňata. A to tu nemluvíme o čase, péči a know-how, které chovatel vynaloží za jeden odchov. Skutečnost je taková, že na odchovu spíše vydělá člověk, který odchová bez PP vrh - mnohdy se neobtěžují zdravotními vyšetřeními, prostě odchovají štěňata, vyberou za ně peníze, které ani nezdaní a tím to pro ně hasne.


"Psi s PP jsou "přešlechtění" a nemocní, kdežto psi bez PP přešlechtění nejsou." - Vzhledem k tomu, že u bez PP psů nemáte tušení, kdo byli příbuzní, pak nemůžete mít ani jistotu, že krycí pes není příbuzný nakrývané feny. Mimo jiné je celkem možné, že většina z bez PP psů má některé předky s PP, proto jsou na tom s "přešlechtěním" téměř stejně. A právě z důvodů přešlechtění chovatelé pečlivě vybírají krycí pár tak, aby se co nejvíce minimalizovala zdravotní rizika a aby zde byla co nejmenší příbuznost (samozřejmě neříkám, že to tak dělají všichni). Znám i chovatele, kteří ke své feně hledali krycího psa několik let. Co se týče zdraví, neexistuje studie, která by hovořila ve prospěch tohoto argumentu, zde hraje roli více faktorů. Dalo by se říci, že voříšci (kříženci více dvou či více různých plemen) jsou na tom po zdravotní stránce lépe, jelikož je velká pravděpodobnost, že se jejich nakřížením dědičné vady vyruší. Ovšem i to není stoprocentní, jelikož může dojít i k opačnému efektu a to je ten, že se u štěňat projeví vady obou plemen. Otázka zdraví psů s PP a bez PP je také velmi nejasná, zde by se dalo říci, že obě strany jsou na tom prakticky stejně, ovšem je potřeba zohlednit fakt, že u bez PP psů se s vyšetřeními na dědičné vady nikdo moc netrápí. Tudíž říct o bez PP psovi, že je zdravý, ačkoli nemá žádná vyšetření, ale je tak souzeno pouze na základě faktu, že nevykazuje známky nějakých zdravotních problémů, je pouze a jen domněnka, nikoli fakt.
"Když bude mít fena jednou štěňata, nebude pak trpět na falešnou březost." - Opět ničím nepodložené tvrzení, které navíc neplatí. Bohužel odchování štěňat feně s faleškami nijak nepomůže.

I takto to může dopadnout, když se u nakrytí feny nepřemýšlí.

"Naše štěně bylo jediné nadbytečné, tak PP nedostalo." - Toto možná bylo praxí v minulém století, bohužel v dnešní době už nadbytečná štěňata neexistují a PP dostanou opravdu všechna štěňata z vrhu.

"Majitelé fenky po ní chtěli štěňátko, tak jí nechali nakrýt jen jednou." - Je krásné, že je to údajně "jen" jednou, bohužel i z jednoho vrhu se může narodit i 10 štěňat, která budou potřebovat domov, stejně tak je i jeden vrh pro fenu velká zátěž a v rukou neznalce i velké riziko. Navíc, nikdo vám nezaručí, že vám majitelé fenky nelžou a tímto se neobhajovali u 10ti dalších vrhů.

A máme tu další várku 11 klipů, ve který hrají hlavní či vedlejší roli němé tváře...

1. Naughty Boy ft. ROMANS - Home

2. KoRn - Word up!

3. Will Young - Come On

4. Weezer - Island In The Sun

5. Mayer Hawthorne - Her Favorite Song

6. OneRepublic - Something I Need

7. Evanescence - Call Me When You're Sober

8. the Offspring - Hit That

Hit That - The Offspring from David Lea on Vimeo.

9. Real Estate - Its Real

10. Fall Out Boy - The Take Over, The Breaks Over

11. Will Young - Who Am I?

_______________________________________________________________________________________________________

Psi jsou snad od počátků považováni za nejlepší přátele člověka, což může potvrdit téměř každý pejskař. I malé děti znají psí hrdiny jako třeba Lassie, Rin Tin Tin a jim podobné. Ovšem z historie je známo i mnoho skutečných případů, kdy psi dokázali, že věrnost a neuvěřitelné příběhy nemusí být pouze v pohádkách a hollywoodských dojácích.

Zajímá vás, kteří hudebníci mají rádi psy? Podívejme se na ty, v jejichž videoklipech němé tváře účinkují. Některé z videoklipů mají i hlubší smysl...

1. David Guetta feat. Sia - She Wolf

2. Baha Men - Who let the dogs out?

3. Sweedish House Mafia - Save the World

4. OK Go - White Knuckles

5. OutKast - Ms. Jackson

6. Naughty Boy - La La La ft. Sam Smith

7. Moby - Mistake

8. Donots - Wake The Dogs

9. Moby - Why Does My Heart Feel So Bad?

10. Ice Nine Kills - Someone Like You (Adele Cover)

11. Anna Veselovska - Lepsi ako sme

Mnoho lidí často tápe, jaké vodítko je vlastně nejlepší a jaké mají pro svého pejsana pořídit. V dnešní době je na trhu nezměrné množství různých druhů vodítek, různých délek, z různých materiálů. Na otázku jaké vodítko je nejlepší asi neexistuje jednoznačná odpověď, jelikož každému jednoduše vyhovuje něco jiného. Což mě přimělo k sepsání tohoto článku, abych vám případně pomohla s výběrem toho nejvhodnějšího pro vás. Abych váš výběr co nejvíce usnadnila, vytvořila jsem internetový dotazník na téma výběru vodítek, na který odpovědělo více než 700 respondentů. 

Pojďme se tedy podívat na základní druhy vodítek a materiálů. Na trhu lze samozřejmě najít i další druhy vodítek, různé kombinace a podobně. Chce to jednoduše zkoušet, co vám a vašemu chlupáčovi vyhovuje nejvíce.

Druhy vodítek

• Klasické - 1,5metru dlouhé, na jedné straně ucho, na druhé karabina
• Přepínací - 2 - 4m dlouhé, z obou stran zakončené karabinami, součástí vodítka jsou ucha na nastavení průměrně 3 možných délek
• Stopovací - 5 - 20m
• S amortizérem - odpružené vodítko, 2 - 3m při natažení
• Flexi - samonavíjecí, 5-10m
• Výcviková - různé délky bez ucha, ucho z karabinou apod.
• Výstavní (předváděcí) - 1-1,7m, nejčastěji spojené vodítko s nastavitelnou smyčkou, která slouží jako obojek

Materiály

• Popruh 
• Kůže
• Řetěz 
• Šňůra

Bližší popis vodítek

Klasické (cca 1,5m)

+ Dobrá ovladatelnost psa
• Vhodné na běžné venčení a do města, či na chvíle, kdy potřebujete se psem přejít z bodu A do bodu B, kde pak psa pustíte na volno

Přepínací (2 - 4m)

+ Dobrá ovladatelnost psa
+ Nastavitelnost délky
• Vhodné na běžné venčení a do města, či na chvíle, kdy potřebujete se psem přejít z bodu A do bodu B, kde pak psa pustíte na volno
• Vhodné i pro psy, kteří na volno být nemohou

Flexi

+ Délka 5 - 10m - větší prostor pro psa
+ Samo se navíjí a odvíjí, tudíž si vodítko můžete nastavit na takovou délku, kterou potřebujete
- Špatná ovladatelnost psa
- Vodítko vyvíjí neustálý tlak, což psy často naučí na vodítku tahat
- Je neskladné
- Hrozí zamotání - pokud pes neposlouchá, je majitel nucen jej přitáhnout; v případě dvou psů na vodítkách může vyvolat konflikt; výjimkou není i zamotání do lidí či keřů apod.
- Pokud pes vyvine hodně velký tlak, jsou časté i případy, kdy se vodítko rozlétlo a pes utekl
- Při zamotání nebo přitahování psa jsou časté spáleniny a řezné rány
• Vhodné na venčení psů, kteří umí chodit na vodítku a jsou snadno ovladatelní slovními povely; pro venčení psů v rekonvalescenci, či hárajících fen

Stopovací (5 - 20m)

+ Poskytuje psovi větší prostor - umožňuje mu běhat, hrát si se psy apod.
- Těžší ovladatelnost psa
- Při nepozornosti hrozí zranění - člověk může na vodítko šlápnout a trhnout se psem nebo uklouznout, může se zamotat
• Ideální pro učení přivolání; vhodné pro psy, kteří z nějakého důvodu nemohou být na volno (nemají přivolání, jsou agresivní apod.)
• Používané i při stopování
• Je potřeba se naučit s vodítkem manipulovat, aby se předešlo zranění

Vodítko s amortizérem

+ Pružná část slouží ke zmírnění nárazů způsobených tahem
• Vhodné na různé sporty typu canicross, dogtrekking, bikejoring apod.
• Vhodné i na normální venčení

Stále nejste rozhodnutí jaké vodítko zvolit? Pak vám možná pomohou výsledky dotazníků, jaká vodítka lidé používají nejraději a jaké naopak.

Od posledního článku Z našeho deníčku již uplynulo několik týdnů a tak je čas se opět přihlásit s tím, co jsme dělali, kde jsme byli apod. 

Ke konci července, s příchodem veder bohužel přišel i klidový režim, jelikož si pan Mou spálil polštářek na tlapce, který se mu následně i sedřel. Kvůli tomu jsem byla nucená zrušit jeden trénink agility, a co mě mrzelo mnohem víc, i první trénink pasení oveček. No snad si ty ovečky brzy vynahradíme.

Na začátku srpna jsme se s panem Mojem zúčastnili semináře Jak (ne)bojovat s útěkářem pod vedením Terky Hladké a pořádané Pavlou Gašpárkovou na cvičišti Haf bez obav. Úplný název semináře sice je "Jak (ne)bojovat s útěkářem Aneb Vášnivý lovec pod kontrolou", ovšem celkově byl seminář zaměřen jednoduše pro všechny, kteří chtějí zlepšit vztah se svým psem a především pracovat na přivolání, které z nějakého důvodu ještě nemá. A tak jsem si řekla, že to zkusíme, jelikož na přivolání pracujeme, zlepšit vztah potřebujeme jako sůl a přivolávačské hry mám moc ráda.

Pan Mou na semináři

První den semináře pro nás začal opravdu komicky, jelikož pan Mou potřeboval odbourat trochu stresíčku jedním ze svých obvyklých způsobů - válením se po zemi. Naneštěstí se bohužel trefil do chuchvalce bodláků, který se mu kompletně zamotal do chlupů na zadku a ocase. Takže jsem asi půl hodinky strávila vymotáváním bodláků z jeho kožichu. Pak ale následovaly dva dny plné skvělých informací, ještě lepších cvičebních bloků, kdy Mojo krásně pracoval a jednou si i v rámci cvičení zablbnul s novofundlandskou slečnou. Jeho blafání během teoretických částí a cvičebních bloků ostatních účastníků mě sice moc nepotěšilo, ale opravdu jsem byla mile překvapená, že i přes teplé počasí a očividnou únavu krásně cvičil a dokonce si hrál pokaždé, kdy jsem ho ke hře vyzvala.

Celý seminář mě hodně motivoval a nakopl, jelikož do té doby jsem měla takovou menší krizi, kdy jsem si myslela, že se nám moc nedaří a že jsme se zasekli na mrtvém bodě. Ale díky pochvalám lidí, kteří nás znají a vědí, jak jsme na tom byli např. před rokem, mě přesvědčily o opaku. A milá slova od trenérky na konec mě až dokonce dojaly. Musím říct, že tento seminář, kde jsem měla i možnost s Mojem cvičit, zeptat se na konkrétní věci, ověřit si, že to dělám správně, pro mě byl hodně přínosný, takže rozhodně pokud to jen půjde, tak budu chtít jakýkoli seminář absolvovat i s Mojem.

My v akci :) (foto: Pavla Gašpárková)

A aby to nebylo jen o semináři, tak přidám ještě menší info o naší přípravě na zkoušku F1. Jelikož jsem vcelku puntičkář, tak chci vědět, že dané triky opravdu umíme a tak jsem vytvořila menší cvičební plán. Celou přípravu jsem rozdělila do 4 úrovní podle náročnosti, kdy každá obsahuje okolo 5ti sekvencí triků. V první úrovni jsou pouze sekvence dvou triků, ve druhé pak tří, ve třetí čtyř a ve čtvrté pěti. Triky jsem se snažila seřadit pokud možno co nejrůznoroději, abych zjistila, co kdy dělá Mojovi problém, co mu naopak jde skvěle, abych pak věděla, jak sestavit celou sestavu.

Např. jsem zjistila, že Mojovi jdou skvěle otočky, které následují po slalomu, nebo třeba couvání, které následuje po oběhnutí či otočkách. Naopak má velký problém z otoček jít na oběhnutí. Ačkoli po pár opakováních už začíná chápat, co se po něm chce. Co mi dělá trochu starosti je slalom, jelikož některé dny ho zvládá naprosto na jedničku a jiné dny je absolutně nesoustředěný, předbíhá a celkově je nějak mimo. Tyto sekvence samozřejmě prokládám přetahováním se, anebo hrami na sebekontrolu, které jsme se naučili na semináři. Musím se přiznat, že od semináře jsem opravdu pozitivně naladěná a díky tomu, jak se nám zatím daří, vidím náš pokus o zkoušku F1 optimisticky, takže nejspíš brzy zažádám o výkonnostní průkaz.

To je asi naše shrnutí uplynulých týdnů. Do komentářů mi můžete napsat, jak léto a zvláště pak ta otravná vedra, trávíte se svými chlupáči vy.

Minulý týden jsem s mými rodiči navštívila Azyl XY ve Všenorech u Prahy. Primárně jsme chtěli pejskům dovézt nějaké věci, ať už vyřazené věci pro pejsany (hračky, obojky, vodítka apod.), které jsem našla doma a které mi donesla kamarádka, staré deky, ale také jednoduché pelíšky, které na rychlo mamka ušila ze starších polštářů a spacáku. Když už jsme tam jeli, tak jsem si říkala, proč nevzít i foťák a pokusit se vyfotit i tamější obyvatele. A právě o fotky těchto hafušů bych se s vámi chtěla podělit. Bohužel nebyly úplně ideální světelné podmínky a já se s nastavením foťáku stále dosti peru, tak omluvte zrnitost fotek.

Asi první pejsan, který nás vítal už mezi vraty, byl Bertík. Neskutečně energický, veselý a radost rozdávající chlupáč, který bohužel přišel o jednu nožku. Chybějící nožka pro něj ovšem není žádná překážka, jelikož i bez ní běhá a dovádí, jako naprosto normální pes.

Bertík

Jako první pro mě z "davu" vyčníval pejsek jménem Sam. Je to cca rok starý pejsek, s ušiskama jako satelity a s nesmírně milým pohledem. U Sama se v blízkosti držela fenka jménem Blanca. Tahle dvojka mi jednoduše hned přirostla k srdci. Blanca byla oproti Samovi o dost ostražitější a plašší, ovšem když si na mě zvykla a zjistila, že nejsem žádný bubák, byla ohromně přítulná a milá. Moc ráda jsem tyhle dva poznala a byla radost sledovat, s jakou chutí si spolu dokáží hrát. A ještě více mě těší, že na Blancu se usmálo štěstí a je v novém domově.

Sam

Blanca

Dalším obyvatelem Azylu XY je fenka Suomi. Myslím, že nebudu přehánět, když řeknu, že s takovýmto psem jsem se nikdy nesetkala. Suomi je nepředstavitelně milá a usměvavá psí slečna, na které je vidět, že překonává každou vteřinu svou plachost, jen aby byla pohlazená a mohla se na vás usmát. Je to úžasná milá a něžná fenka, kterou si rozhodně budu ještě dlouho pamatovat.

Suomi

Smršť energie v podobě žíhané corgi kříženky - to je Biba. Tahle feňule mě zaujala svým neuvěřitelným drivem a živostí - tohle je prostě pes stvořený pro psí sporty, kterého bude bavit snad vše, na co si jen vzpomenete. Nezbývá mi než doufat, že se brzy najde někdo, kdo ocení její živost a drive, a tím tyto její skvělé vlastnosti nepřijdou vniveč.


Pan starosta - tak mi utkvěl v paměti milovník jablek Ftefan, který je řekla bych takový starosta Azylu - u všeho musí být první, když se někde něco šustne, hned to zkontroluje, když si někteří psíci trochu drsně hrají, on jim do toho musí hned kecat a ještě ten důležitý uvědomělý výraz, prostě starosta.

Ftefan

Starostlivá a vše milující stará dáma, to je Majačik. Tato slepá kříženka jezevčíka je ztělesněním přísloví - "Pes, nejlepší přítel člověka." Možná je stará, možná je slepá, ale každému, kdo s ní přijde do styku, věnuje kousek svého srdíčka. Důkazem toho je fakt, že polovinu naší návštěvy strávila v náruči mojí mamky.

spokojená Majačik

Samozřejmě Azyl XY má momentálně v péči mnohem více pejsanů i koček, bohužel víc se mi vyfotit nepodařilo. Rozhodně doporučuji sebrat odvahu, nebát se toho a navštívit tento tak trochu jiný svět. Pejsanům uděláte radost a sobě nepochybně taky. 

Pokud jste někdy byli v nějakém útulku, nebo přímo v Azylu XY, napište mi svou zkušenost do komentářů :)

Více informací o zvířatech v péči XY najdete >> ZDE << 

nebo na webu www.handipet.org

Profily jmenovaných psů: